středa 23. srpna 2017

Relaxuji nově




... malováním.



Už jako malá jsem moc ráda kreslila, ale nejsem v tom žádný lumen.
Když vidím co dokáží někteří nakreslit či namalovat padám úžasem.

Mnoho děvčat začalo relaxovat akvarelem a já dlouho odolávala, protože "neumím kreslit".
Ale jsem s dětmi měsíc doma a zvláště Emmička neustále něco tvoří, maluje a kreslí.
Tak jsme se dohodli a jeli do výtvarných potřeb pro barvy, štětce a papíry.
Byl to úžasný výlet do Berouna a do vlaku jsme si dali úúúžasné ledové kafe.

Doma jsem se každý den na ty barvičky dívala a obdivovala obrázky jiných, zkušených a nadaných.
Hledala jsem na netu jak začít a narazila na úžasnou Renatu a osmělila se namočit štětec a udělat první tahy.

První obrázek vůbec jsem, jako zatím většinu, malovala dle své fotky. Byl to snímek moře, skal a borovic. V minulém článku z dovolené jste mohli vidět jak předlohu tak můj výtvor.



Není to ono, ale nakonec se chystám asi v září na kurz, abych akvarel dokázala správně chápat.

Malování mne zcela pohltilo a každé ráno, když děti ještě spí, vstávám a maluji si. 
Emminka se po snídani přidává a malujeme spolu.






Nejsou to malby hodné Mánesa, ale..... dokáži se soustředit jen na to, těší mne to a neskutečně baví.

Namalovala jsem také Doubravickou bránu, která je pro mne branou do dětství...



Mým snem je vyjet někam a malovat si v plenéru krajinky.
Jen to umět a dokázat to :-)
Vše má svůj čas.

A jak v létě relaxujete vy?




S láskou
Evča

pondělí 21. srpna 2017

Střípky z dovolené ...




... u moře.




Mé předsevzetí, psát na blog častěji se jaksi nenaplňuje. Ne že by nebylo o čem, ale snažím se věnovat dětem a samosebou, jako každá matka a manželka ( a hospodyně, kuchařka,pekařka...kolik rolí ta žena vlastně má?) doháním resty, které se nakupily za půl roku pracovně-školního běhu.
Ve chvilce volna, zvláště brzy ráno, se věnuji novému relaxu, o kterém napíši příště.
Kdo sledujete můj instagram, jistě již tušíte :-)



Dnes ráno jsem se probudila a při ranním rituálu v koupelně jsem zahlédla na pračce krabičku s ubrousky, která měla krásný mořský motiv. Koupila jsem ji právě pro to. Ale zajímavé bylo, že mi to najednou přišlo jako sen.
Že se vlastně ta naše vysněná dovolená nestala, že se mi jen zdála. Byl to jen zlomek vteřiny, ale donutil mě chytnout telefon a najít nahraná videa vln a fotky dětí v moři.
A bylo mi krásně....ale také smutno, že je to pryč.
Nemohu zapomenout na děti, jak zářili, jak byli šťastné, jak neustále šnorchlovali a sledovali co se děje pod hladinou, při přílivu zkoumali vlny i zespodu, skákali do hloubky a sledovali na útesech západ slunce. To štěstí v jejich tváři bych chtěla uchopit, schovat si ho a denně se na něj dívat.



Chorvatsko jsem dlouho jako místo naší dovolené odmítala. Ne, že by mne nelákalo, ale to co jsem znala z fotek známých mě nepřitahovalo. Až kolegyně, která zná Chorvatsko jak své boty mě přesvědčila a ukázala jinou tvář země, kterou - jak média ráda zdůrazňují - berou statisíce Čechů útokem.
Začali jsme tedy pátrat, kam jet, kolik to bude stát, protože dnes již neplatí, že je Chorvatsko levnou destinací.
Nakonec mne jiná kamarádka propojila s její kamarádkou, touroperátorkou a s ní jsme vše vybavili.
I ona tam trávila svou delší dovolenou a tak jsme se navštívili a strávili příjemný čas u vínka. Vyjednali jsme s ní i prodloužení pobytu a udělali jsme dobře. Cesta domů byla mnohem kratší a mnohem příjemnější.

Místo nás uchvátilo a pokud to bude možné, pojedeme určitě zase právě tam.




Omiš je město 11km od našeho apartmánu a tam jsme trávili nejvíce času.
Večery tam jsou krásné, plné života a chutí a je krásné toulat se uličkami s malými restauracemi .
Domy jsou tam převážně kamenné staré stovky let a stále obydlené.
Jeden večer jsme vystoupali na vyhlídku a i přes to, že jsem dále již nepostupovala na střechu po žebříku, byla to nádhera.
V deset hodin večer se rozezněli zvony a my stály nad městem a přes to ve městě a poslouchali ... Nádherný zážitek.
V Omiši je i přístav a také veliká písečná pláž se vším co dnešní doba u moře nabízí. Zamilovala jsem si stánky z ovocem. Naším snídaním vévodilo ovoce, zvláště fíky.
A kruh, chorvatský chléb, vynikající.






Nelituji, že jsem vybrala vesničku a oblázkové pláže, protože i na té větší pláži, kam jsme chodili často, jsme se podle vidění s mnoha lidmi znali. Pláž měla úchvatný bar se jménem Mořská víla. Nabízeli nejen výbornou kávu, na kterou jsme s Mílou často chodili, ale i  kuchyni v podobě báječných hamburgrů , salátů, sendvičů ... Děti zejména ocenili výborné zmrzliny, které denně ochutnávali.







Schody.
 Byli úplně všude a po schodech se chodilo k pláži, k apartmánům, na vyhlídky...
Když bylo 37°C ve stínu byl odchod z pláže docela náročný :-)

Poslední dvě noci jsme bydleli v hotelu Candy Fis, který byl veliký pro mnoho lidí, ale myslím, že ten příště již nezvolíme. Vyhlídka na moře byla nádherná, ale problém byl spíše v personálu a jeho přátelích. 





Pod balkonem nám hráli do tří do rána pink pong , hlasitě na sebe pokřikovali, zábava až do rána. To mi bylo dost nepříjemné. Přišlo mi to neurvalé. Naštěstí to tak nepřišlo jen mě.

K moři jsme chodili po lesních cestách a byl tam neuvěřitelný výhled. Mrzí mne, že jsem neměla možnost a um si ho namalovat. Dokázala bych tam sedět hodiny. 






Míla hodně fotil, protože to je zase jeho koníček. Také vydržel sedět při západu slunce sedět na útesu a čekat na tu správnou chvíli.



Den před odjezdem jsme zůstali u moře až do večera. Adámek říká, že to byl nejkrásnější den z celé dovolené. Po západu slunce jsme ještě plavali a užívali si každou sekundu. Emmi plakala, že nechce domů....i pro nás to bylo smutné.






Poslední ráno jsme se šli koupat hned u hotelu. Rychle jsme zabalili a šli se rozloučit s mořem. Ani jsme se nesprchovali a cestovali domů naložení v soli jako slanečci. 
Odjezd byl smutný, cesta dlouhá a tak jsme zpočátku mlčeli.
 Po nějaké době jsme se z výšky naposledy podívali dolů na moře a pak už jen silnice..... 
Snad tedy za rok naviděnou moře.





P.S.: Přeci jen jsem si zkusila tu krásu namalovat, alespoň dle fotky.



Hezký den :-)

neděle 20. srpna 2017

Sledovali jsme ...




... padající hvězdy.

Jako každý rok i letos jsme si našli ve večerním chladu chvilku a sedli si s dětmi na balkon a sledovali padající hvězdy.

Perseidy jsme viděli po delší době, protože vloni nám nepřálo počasí. 

Děti to zbožňují, jsou v pyžamech, zabalení v larisách a díváme se na tu nádheru nad hlavou. Nemusíme ani mluvit...jen se díváme a naše komunikace se omezí pouze na "Teď!Viděli jste?" 
Jsem za tyhle chvíle s dětmi strašně vděčná, je to náš letní rituál. Děti vědí, že půjdou spát hodně pozdě a že než zalezou do pelíšku, čeká je kakao a horké mléko s medem. 

Jsme náruživí sledovatelé astrojevů :-)

Neodolala jsem a amatérskou rukou jsem jim na vzpomínku namalovala noční oblohu a padající hvězdy.

Koukali jste letos také?

S láskou
Eva



čtvrtek 27. července 2017

Dnes jen krátce....




... od moře.



Zdravím vás moji milí z Omišské riviéry .

Po dvaceti letech trávím dovolenou mimo republiku a u moře.

Jsme nadšení. 
Děti neustále šnorchlují a potápí se, my si užíváme fyzického a psychického odpočinku - tedy rozumějte " válíme se celý den na pláži a večer vyrážíme za nočním životem" :-)

Dva večery po sobě jsme trávili v Omiši, je tam úžasné staré město, ale také báječná pláž a  přístav.
Ještě se chystáme na doporučení do Bašky Vody a do Splitu. 





I přes to, že se s manželem mažeme jak diví, spálili jsme se, ale děti drží. 
Za chvilku nám je seberou, že nejsou naše, protože jsou zcela černé... :-))



Cesta sem byla naprosto úděsná, jeli jsme 19 hodin, od konce Slovinska kolony až ke Splitu.
Místo v poledne jsme na místo dorazili až ve třičtvrtě na jedenáct v noci. 



Abychom se opět nedostali do dopravních komplikací, prodloužili jsme si pobyt o dvě noci a doufáme, že bude vše v pořádku a projedeme to pohodlně až do Čech.
Bedlivě sledujeme zprávy a na tento víkend jsou ještě nepříznivější než když jsme jeli sem.
Již jsme chytřejší a budeme to řešit tak, abychom se do takových problémů nedostali.
V určité fázi jsem byla Chorvatskem znechucená a řekla jsem si "už nikdy více!!!!!"
Pak se ale stačilo ráno probudit a podívat se z okna....
a dali jsme Chorvatsku druhou šanci.



Druhý den dopoledne jsme konečně vyrazili k moři.
 Od té doby jsme u moře téměř pořád. 

Děti jsou nadšené a to je pro mne odměna všech odměn.
Celý rok tvrdě pracovali a tak si zaslouží plnit sny a přání, třebaže jsou mořské :-)

Podrobnější článek napíši po návratu domů, protože jen fotky jsem do článku dostávala 4 hodiny.
Můžete sledovat instagram, který tu chodí dobře.

Krásné dny
s láskou přeje
Eva







pátek 7. července 2017

KONEČNĚ ...




                       ... prázdniny!!!!!!!!!



Myslím, že ani děti se netěší na prázdniny tak jako já. A to i přes to, že letošní jsou pro mě poprvé po 12 letech pracovní.
Ten roční školní koloběh je únavný a musím kolikrát děti obdivovat, jak vše krásně a s přehledem zvládají.
Letošní rok pro nás byl víc náročnější, než ty předchozí, protože syn se tři čtvrtě roku připravoval na přijímačky na školu a dcerka začala v září docházet do baletního souboru v Praze.
A já začala chodit do práce - tedy zaučovat se, takže to bylo taky náročné.

Zkrátka úderem 30. června ze mne mnohé opadlo už při tradičním obědě s přáteli. 
KONEČNĚ!!!! 
Konečně!!!!!!

Vysvědčení opět dopadlo nádherně, 
Áda opět samé jedničky (v životě neměl nic jiného) a Emminka dvě dvojky. Mohlo se slavit a hlavně MŮŽE SE PONOCOVAT!
To je taková letní tradice.

První prázdninový víkend jsme dodatečně oslavili manželovi narozeniny a svátek mého taťky. Předposlední týden jsem přestala mluvit a antibiotiky léčila zánět hlasivek. Do teď nemám hlas v pořádku. A hlasový klid? Jen když jsem sípala řešila jsem 15 telefonátů, důležité věci kolem školy a podobně. Nikdy mi nezvonil telefon jako v době, kdy jsem nevydala ani hlásku. 

Narozeniny jsme oslavili příjemným posezením s dortíkem, který jsem upekla podle Kačí (Smoothcooking) a povedl se tak, že jsem druhý den pekla další.





Naši se vrátili akorát z dovolené na Madeiře a tak nám vyprávěli a ukazovali fotky.  Musím říct, že ukazování fotek se mi vždy zdálo nudné, protože na člověka nedýchá ta atmosféra, ale tentokrát mě to bavilo a hlavně jsem se dozvěděla tolik zajímavých věcí.... Byla jsem nadšená.

I my se letos chystáme na dovolenou. První opravdickou dovolenou..... u moře.
Chystáme se do Chorvatska. 
Děti budou umoře poprvé a já (když pominu Belgii) po dvaceti letech. 
S manželem jsme na opravdické dovolené ještě nebyli, tak se těšíme.
Ovšem největším těšičem v naší rodině je Emmi. Ta se dokonce dle chorvatské konverzace učí fráze a doma je na nás používá. 
Ptala se, zda v Chorvatsku budeme mezi sebou mluvit česky nebo chorvatsky. Asi jsem jí trochu zklamala, když jsem jí řekla, že česky. 
Odcházela se tedy projet s Adámkem na kole a loučila se slovy "Bok!" což je chorvatsky "ahoj" 
Když jde spát líbá nás se slovy "Laku noč" (dobrou noc ) a odchází do peřin.
A tak se modlím, aby dovolená proběhla klidně a v pohodě.
Největší obavu mám z cesty...


Červencové svátky trávíme na severu u manželovi maminky. Je tu božsky a pokud hledáte místo na výlet, Lobendavu vám doporučuji. V okolí je mnoho zajímavých a krásných míst. Je to venkov takový jaký známe z dětských let a to je dnes vzácné.
Rozhodně musíte vyzkoušet místní hospůdku. Kuchyně je velice chutná!
Večer jsme grilovali a pozorovali přírodu kolem. Již mnoho let sem dochází srnka skoro až k domu, u potoka v křoví má i letos schovaná svá dvě srnčata, kdoví kolikátá generace tu s námi žije.


kdy večer strnad dozpíval svou písničku, začali z pod střechy verandy vylétávat netopýři. Děti to fascinovalo, netopýrci se pěkně seřadili a po skupinkách čtyř začali vylétávat. Než je vyhnal chlad do pelíšku, napočítali 52 netopýrů. Babička jich před pár dny napočítala 84, tak se jim asi ve střeše moc líbí.
Dětem jsem k pozorování opékala marshmellowny a byli naprosto spokojené :-)



Mezitím co včera jsme s dětmi hráli badminton a koupali se v bazénu, dnes prší a občasně vykukuje nesměle sluníčko. Včerejší louka, na které jsme s Emm trhali luční kytičky ( taková škoda, že klasické vesnické louky ustupují novým zástavbám a s nimi mizí i zvonky, chrpy, kopretiny a různé druhy trav .... ) dnes byla ráno splihlá deštěm, ale nyní je obloha polojasná a opět v ní zpívá strnad.
Uvidíme kam se dnešní počasí bude ubírat.



Do kytice jsme přidali i peříčka babiččin slepic.
Děda se v noci vrátil z ryb a ve vaně na zahradě plave kapr. 
Děti si ho hned běželi hladit. Zkoumali jak je hladká a naopak ploutve drsné....
Není to krásné?
Připomnělo mi to příhodu z předvánoční Prahy.
Jela jsem s Emmi na alergo a na Andělu prodávali kapry. Povídám, chceš se podívat do kádí? A ona, že jo, že je plavat v kádi ještě neviděla.
 Letos však stánky s kapry byli řešené opravdu jako stánek, pulty byli zastřešené a obehnané názvem rybářství. Museli se obejít, protože kádě měli za stánkem.
a v boku byli patrově na nasypaném ledu oddělené hlavy a vystavené k výběru... 
Dcera se zastavila a povídá "mami?Kádě zrušili? Podívej, chudinky..." 
Odstrčila jsem ji od pultu s hlavami a šoupla ke kádím, kde spokojeně sledovala kapří rej.
Doma jsem celou věc se smíchem vyprávěla manželovi, chci dceři ukázat kapry v kádích a místo toho jde kolem usekaných hlav....hmmm to se mi tedy povedlo...



Tak to jsou nejnovější zprávy z naší domácnosti :-)
Mějte krásné léto a užívejte volných dní plnými doušky, ať jde jen o pár dní dovolené nebo víkendy.

S láskou 
💗
Eva








neděle 7. května 2017

V psaní zážitků...




... jsem pozadu.

Přes týden absolutně nic nestíhám a protože víkendy byli až do toho minulého plné k prasknutí..... musím zážitky shrnout do jednoho článku a doufat, že vás to neodradí 😊

Začnu tedy minulým víkendem.
Ten jsme strávili u manželovi maminky, protože její maminka ( manželova babička) slavila devadesátiny. Bylo to velké a milé. Babička byla nadšená, všude se povídalo a jedlo.
Měli jsme připravený vynikající oběd v Lobendavské hospůdce, kde dělají tak báječné a obrovské řízky, že jim nikdy neodolám. Na výběr byla tři hlavní jídla a před nimi se podávala báječná polévka s knedlíčky. 
Na oběd dorazila široká rodina a tak se mělo stále o čem vyprávět, povídat a klevetit.

Cestou z oběda jsme se trousili procházkou domů, kde se v oslavách pokračovalo u dobrého vína.
Na tuto oslavu jsem musela vyvětrat své nové šaty. 
Pokud máte pocit, že to píši až skoro posvátně a šeptem.....máte pravdu 😀
Šaty totiž nosím pouze do divadla. V létě se občas zahalím do dlouhé sukně, ale jinak jsem nejspokojenější v džínách. Jenže když jsem takhle procházela výprodeji v Zaře, tyhle šaty mě tak chytli, že jsem jim neodolala. 
Doma na mě hleděli ze skříně a já dumala co k nim, aby to nevypadalo usedle a nebo zase moc...kancelářsky. Nakonec jsem přizvala k přemýšlení kamarádku Lenku a shodli jsme se, že to pojmu mladistvě.
 Proč né, čtyřicet mi bude až v lednu 😀😀😀
K šatkám jsem si koupila úžasné pudrově růžové tenisky, přidala džínovou bundičku a na krk šátek.... Výsledek, myslím, nebyl špatný 😁😁
K mému štěstí bylo i krásné počasí, takže jsem nezmrzla.


V sobotu byl také Mezinárodní den tance, který jsme s Emmičkou opět trávili jinde než na piazetě Národního divadla. 
To už je snad naše smutná tradice, nikdy, nikdy nám to asi nevyjde.

A tak jsme s Emmí dopoledne před obědem nafotili pár  fotek jako pozdrav tomu dni.
Hodně jsme se u toho nasmáli a tak nás to mrzelo o hodně méně.


V neděli jsme jeli domů, protože děti chtěli strávit Filipojakubskou noc se svými přáteli.
Domů jsme přijeli v osm večer a ihned odešli k ohni.
Děti si večer užili, ale nás zmáhala únava z víkendu a z cesty.
Byli jsme rádi, že jsme k půlnoci padli do postele.



A bylo volné pondělí. 
Byl první máj, lásky čas.
Letos poprvé jsme nešli pod rozkvetlý strom.
Prostě jsme nedělali vůbec nic. Od ledna první VOLNÝ den

V úterý jsme začali obvyklý kolotoč.
 Práce, škola, balet.
Ráno měla Emm trochu zrůžovělou tvářičku, odpoledne jsem jí dala tabletku na alergii, nezdála se mi. Cestou z baletu měla vínové již obě tvářičky..... no dohnala nás epidemie třídy, pátá nemoc.

A tak Emmi marodí.

 Úterý byl první den Dé.
První škola se vyjádřila, zda našeho synka chce v září očekávat před svými branami.
Skončil šestý pod čarou s krásnými 163 body.
Krásné místo v tom mraku dětí, který se na školu hlásil. A že to o dva body nevyšlo na čáru?
Nevadí!

Středa byl den Dé na druhé škole.
Škola si přihodila své všeobecné testy, které trochu zaměřila i na Prahu. Trochu....
Jako mimopražský rodič jsem trochu nechápala otázky typu
"na jakou světovou stranu vede křižovatka Anděl?"
A protože je všeobecně známo, že určité školy raději pražské než mimopražské děti, byli jsme naštvaní.
Musím konstatovat, že jsem ani nedoufala v přijetí.
Adámek však dokázal nemožné a z tohoto testu nasbíral víc jak polovinu bodů 36.
A tak byl PŘIJAT!



Problém nastal kam půjde.
Nakonec jsme se rozhodli pro odvolání a školu z druhého termínu.
Uvidíme.
Momentálně máme doma zápisový lístek, který musíme umístit na školu kam se dostal a po odvolání ho vzít zpět,pokud to vyjde.

Těšila jsem se, že zkouškami to skončí.
Ne...
přijat/nepřijat
nervy..
"Mami sem nakonec nechci, chci sem. Napíšeš odvolání?"

COŽE???Jak jako? Nikdy jsem to nepsala!

V pátek jsem tedy převzala obálku s červeným pruhem, usedla k počítači a
hledala a psala a mazala a psala
a odeslala.
Tak nám prosím držte pěsti :-)

Ale klid stejně nebude, protože:

Zvládne to? Co nové děti?Neudělala jsem chybu,když jsem mu to dovolila?
Nervy...

No a je tu tento víkend:-)
Sobota byla krásná, sluníčková.
Slavnostní oběd pro Adámka se nepovedl tak jak jsme chtěli, protože naše oblíbená restaurace byla tak plná, že se k ní nedalo ani odbočit.
Náhradní varianta se ukázala, jako špatná volba.
Po příjezdu domu šli kluci na kolo a já byla s nemocnou Emmi doma.
Nesmí na sluníčko a tak jsme ve stínu seli do květináčů letničky.
Je mi jí líto, z obličeje to pomalu mizí, ale trup, nohy a ruce jsou víc a víc poseté.



Náš balkonek - už začíná být veselejší :-)

Za okny je zamračeno.
Doufejme tedy, že se počasí umoudří a sluníčko se nám zahledí do oken.
Přeji všem krásnou a pohodovou neděli
a u příštího článku
na viděnou :-)

s láskou
💗

Eva